Je tak snadné nerozumět

 

když chybí empatie a porozumění“Tak se dívej,” řekl starší anděl mladšímu a snesl se na okno jednoho z domů. Sklo pro něj nebylo žádnou překážkou, prošel jím stejně lehce jako závanem větru. Mladičký okřídlenec opakoval každý pohyb, vstoupil do pokoje za svým učitelem.

 

Začal boj

Stojí tu muž a žena, v duchu načepýření jak dva kohouti před bojem. “Takže tam se mnou zítra vážně nepojedeš? Je to tvoje poslední slovo?” žádá ublíženě žena odpověď.

“Zítra to prostě nejde,” tvrdí muž. Nezní to přesvědčivě. Jako by si to mohl ještě rozmyslet.
“Ale proč, proboha, proč? To si nemůžeš tu svoji veledůležitou věc prostě odložit na jindy?”
“Ne, to nemůžu. Tentokrát opravdu ne.” Jeho hlas zní nyní pevněji. Jako by se teprve rozhodl.
“Jenomže to říkáš vždycky,” zoufá si ona. “Vždycky máš nějakou schůzku, poradu nebo jednání.”
“Já vím, já vím,” připouští. “Ale prostě…” chvilka váhání. “Vážně to nejde,” uzavírá debatu.
“Tak víš co? Nech si to, já se tě prosit nebudu!” zvýší žena hlas. “Řeknu sousedovi, ten bude ochotnější než ty. A že je to ožrala a nejspíš nás zabije? No a co, aspoň tě už nebudu otravovat!” Teď už doslova ječí. Třískne za sebou dveřmi.

Andělé se po sobě podívají. “Jéje, ta je pěkně naštvaná,” hodnotí nováček. “A proč jí ten její muž nepomůže?”

“Opravdu musí na důležité vyšetření. Biopsii. S podezřením na agresivní nádor. Nemůže to odkládat.”
Mladý anděl se mračí. “Ale proč jí to tedy neřekne? Taková zbytečná mrzutost!”
“Nechce jí způsobovat starost. Doufá, že výsledky dopadnou dobře.”
“A dopadnou?”

Starší anděl místo odpovědi zavrtí hlavou. Pak rychle ukáže. “Pojď za mnou, teď musíš vidět ještě něco.” Vede mladíka pryč, za ženou, která právě stojí u sousedových dveří.

Soused se na ženu dívá zaskočeně, neochotně. “Když mně zejtra dávaj v televizi důležitej zápas.”
Žena chápavě přikyvuje. “Máte pravdu, je to na poslední chvíli. Ale zaplatím vám to…. Kdybyste byl tak hodný.”
“No jo, no…” Soused se drbe v bradce, “peníze by se hodily.”
“Vy jste zlatej!” raduje se žena a hned domlouvá podrobnosti.

Mladý anděl situaci trochu zkoprněle sleduje. “Tak tomu tedy nerozumím. Proč se ta žena chová tak mile k tomu cizímu muži? Proč křičela na svého těžce nemocného muže? Jsem z toho zmatený. Co jsi mi chtěl vlastně ukázat?” obrací se ke svému učiteli.

“Chtěl jsem ti předvést, jak strašlivou chybu lidé dělají. Ta žena velmi rychle odsoudila svého muže za to, že jí nechce pomoci. Když prosila souseda o stejnou službu, byla k jeho potřebám mnohem chápavější.”
“No dobře, ale proč to tak je?”
“Lidé se drží určitých společenských pravidel, na která doma často zapomínají. Místo prosby vychrlí rozkaz. Místo pochopení výtku… A my jsme tu proto, abychom probouzeli jejich srdce a pomáhali jim to pochopit. Aby se k sobě chovali s větším porozuměním a více se o druhého zajímali.”

Mladý anděl se hluboce zasnil nad svým údělem. “Hmmm… A umí to ještě někdo jiný kromě nás?”

“Ano,” odpoví zkušený andělský kmet. “Láska. Lidé sami mají tu schopnost. Potřebují v sobě jen cítit víc lásky. K životu, k sobě, svým rodičům, dětem i partnerovi.”

Autorka: Renata Šindelářová