Zastav se…

Život na kolotoči

Stres, nepříjemný pocit nejistoty, tlaku v žaludku, rozechvění a nervozity vnímáme čím dál více. Zrychlodostatek empatie a vnitřního kliduvání doby na nás vytváří neustálý tlak, pod kterým jsme často celodenně: v práci nás tlačí normy, plány, vedení, zodpovědnost, často musíme spěchat a není čas se ohlížet či po sobě vykonaný výsledek zkontrolovat. Po práci musíme nakoupit, vyzvednout či odvézt děti, zavolat rodičům nebo navštívit příbuzného, zařídit jiné nezbytné domácí záležitosti.

Protože kvůli stresu přibíráme, musíme běžet do posilovny a uvařit něco zdravě dietního. Večer padneme do postele uštvaní a zmlácení. A zítra nás to čeká nanovo.

Vnějších faktorů, které v současnosti působí na tvorbu stresu, je skutečně mnoho. Celá společnost nás do něčeho tlačí: zaměstnavatelé, abychom pracovali s maximálním nasazením a loajalitou, obchodní domy, abychom hodně utráceli, banky, abychom si vzali úvěr, reklamy, abychom si kupovali podle jejich doporučení, internetové stránky, abychom se zaregistrovali – v každé naší činnosti jsou mantinely, podmínky a tisíce nových informací, které do nás denně hučí média, nadřízení a někdy i přátelé. Jsme přesycení. Jsme pod neustálým tlakem okolí. A zapomínáme na sebe, na své potřeby, uvolnění, vnitřní ticho a svobodu.

Zapomínáme na to, že míra, jakou nás ovlivňují vnější faktory, je dána našim myšlením, našimi vnitřními faktory. Že to je jedině náš vlastní přístup, který nám může pomoci od toho tlaku. Že to je to naše přesvědčení, že vše děláme proto, že musíme. Vyzvednout děti není nutné brát jako povinnost, je to radost, protože máme děti. Jít do posilovny není povinnost, je to radost, protože nás to baví. Vaření není povinnost, je to radost, protože si můžeme dovolit uvařit cokoliv, co se nám zamane, neboť žijeme v dostatku. A tak lze pokračovat do nekonečna…

Zapomínáme na radost žití, neprožíváme dostatečně své volno, své drobné radosti a úspěchy, své sdílení s blízkými a přáteli. Smrskli jsme se sami v sobě do titěrné rozinky, která ztratila veškerou svou šťávu. Ale na rozdíl od té skutečné můžeme tu svou schránku opět naplnit elixírem štěstí a života.

Štěstí není událost života, ale schopnost člověka. (Brousson)

Autorka: Renata Šindelářová